AI novinky: Starlink vs. ozon, umělé svaly a politika OpenAI

Přepis epizody

Ahoj, tady Iveta. Vítám vás u dvacátého dílu podcastu Kde skončí zítřek. A Alfred. A dneska máme opravdu nabitý program. Probereme satelity, které nám létají nad hlavou, nové AI superpočítače, umělé svaly a dokonce i to, jak se umělá inteligence začíná pouštět do, řekněme, dospělejších témat.

Začneme rovnou něčím, co se týká prakticky každého z nás a co možná ani moc nevnímáme, dokud nám to někdo nepřipomene. A to jsou satelity Starlink. Jasně, Starlink. Všichni známe SpaceX, internet z vesmíru, superrychlé připojení, hlavně tam, kde ho nemáte. Elon Musk a jeho vize. Ale víte, že už jich tam nahoře máme skoro šest tisíc? To už je docela úctyhodné číslo, ne? A to je jenom začátek. Plánují desítky tisíc. Myslím, že až čtyřicet dva tisíce v té úplně finální fázi, což je neskutečné. Ale s takovým množstvím satelitů se samozřejmě začínají objevovat otázky ohledně dopadu na naše prostředí, že jo?

Přesně tak. A tady je ten háček. Ty satelity nelétají vysoko. Jsou na takzvané nízké oběžné dráze, LEO, kolem 550 kilometrů. To znamená, že mají relativně krátkou životnost a často deorbitují. A to je to, co děsí vědce. Ty satelity jsou vyrobené z různých materiálů. Hliník, karbid křemíku, gallium, arsen a další kovy. A když ten satelit o hmotnosti, řekněme, 360 kilogramů, protože to je taková průměrná hmotnost Starlinku, začne hořet v atmosféře, tak uvolňuje hliníkové oxidy, hlavně oxid hlinitý neboli alumina.

Alumina. A to je špatně, protože? Protože tyto částice oxidu hlinitého, to není, jako by zmizely. Ty tam v té atmosféře dokážou setrvat desítky let. A v té stratosféře, kde je ozonová vrstva, reagují s ozonem. V podstatě ho ničí, katalyzují jeho rozpad. A to by mohlo vést k docela, řekněme, značnému globálnímu úbytku ozonu.

Páni, to je docela děsivá představa. Takže místo toho, abychom ozonovou vrstvu chránili a snažili se ji obnovit, tak si tam pouštíme další látky, které ji poškozují? Přesně, a ta studie ukazuje i konkrétní čísla. Jenom pro srovnání, přírodní meteoroidy, které nám padají na Zem, tak ty ročně do atmosféry dodají zhruba 10 tun hliníku. 10 tun. Ale když by hypoteticky deorbitovalo 10 tisíc Starlink satelitů ročně, což není zas tak fixní číslo, když jich tam bude 42 tisíc a každý má životnost pár let, tak to je pak 360 tun hliníku za rok. To je skoro čtyřicetkrát víc než z přírodních zdrojů. 360 tun, to už je opravdu velké množství.

Takže se to kumuluje. Co s tím ale chtějí dělat? Nebo co se s tím dá dělat? Jsou nějaké návrhy? Zatím se o tom spíše mluví, než že by se dělalo něco konkrétního. Ale logické řešení by bylo měnit design těch satelitů. Používat biodegradabilnější materiály třeba, nebo zavést nějaké regulované limity na to, kolik materiálu se může do atmosféry během deorbitace dostat. Ale to je samozřejmě drahé a komplikované. A SpaceX na to zatím nijak konkrétně nereaguje. Pro ně je to byznys a každý takový zásah je náklad navíc. Jak se to bude dál vyvíjet. Doufejme, že vědci budou dostatečně hlasití, aby se něco začalo dít.

A z vesmíru se teď vrátíme trochu k technologiím, které sice nejsou přímo na oběžné dráze, ale jsou stejně tak revoluční, nebo alespoň s obrovským potenciálem. A to je umělá inteligence a hardware pro ni. Alfrede, ty jsi mi říkal o nějakém novém superpočítači od NVIDIA.

Tohle je opravdu skvělá zpráva. NVIDIA má nový AI superpočítač, který se dostal na seznam nejlepších vynálezů roku 2025 podle magazínu Time. I když to je trochu do budoucna, že jo. Jde o systém postavený na jejich platformě Blackwell, konkrétně se jmenuje GB200NVL72.

GB200NVL72. To zní jako z nějakého sci-fi filmu. Co to přesně je a co to umí? V podstatě si představte obrovskou skříň, takový rack, který je ale vybavený nejvýkonnějšími AI čipy, jaké si momentálně dokážete představit. Ten systém obsahuje 72 GPU B200 Tensor Core a 36 CPU Grace. Každá ta jednotka GB200 je složena ze dvou B200 GPU a jednoho Grace CPU. Takže těch 36 GB200 jednotek tvoří celý ten NVL72 rack.

72 GPU a 36 CPU v jednom racku? To už je skutečné monstrum. A jaký je jeho výkon? To je ta nejdůležitější část. Tenhle systém je schopen dosáhnout výkonu 1,4 exaflops v AI operacích, konkrétně FP4. To je šílené číslo. Pro představu, jeden exaflop je 1000 petaflops a jeden petaflop je 1000 teraflops. Takže je to miliarda miliard operací za sekundu v této specifické přesnosti. To je monumentální skok ve výkonu.

1,4 exaflops. To si běžný uživatel ani nedokážu představit. Co s tímto výkonem ale dělají? Na co se to používá? Primárně se to používá na trénování těch největších jazykových modelů. Large language models neboli LLM, víte, ty, které mají biliony parametrů. Nebo na složité vědecké simulace, obrovské zpracování dat. Je to taková ta hnací síla pro vývoj nejnovější umělé inteligence. Posouvání hranic toho, co je vůbec možné. V podstatě to umožňuje trénovat modely, které by dříve trvaly měsíce nebo roky, teď třeba za týdny. Toto je ten hardware, který to umožňuje.

Jak je to s propojením těch jednotlivých komponent, když jich je tam tolik? Musí to být nějaký superrychlý systém, ne? Jasně. Tam je klíčová pátá generace jejich technologie NVLink. To je systém, který propojuje všechny ty GPU a CPU s neskutečnou šířkou pásma, aby si mohly data vyměňovat co nejrychleji bez jakéhokoliv úzkého hrdla. Bez toho by takový výkon by nebylo možné dosáhnout.

Takže tento superpočítač je takový stavební kámen pro budoucnost umělé inteligence. Znamená to, že AI bude za pár let úplně jinde, než je teď? To je otázka, na kterou zatím nikdo nezná přesnou odpověď, ale všechno tomu nasvědčuje. Tyto systémy dramaticky zkracují čas potřebný na výzkum a vývoj. To, co bylo před pár lety jen takové experimentování, je nyní realitou a rychle se to posouvá dopředu. Je to obrovský skok od předchozích generací, jako byl Hopper H100. Posouváme limity toho, co si dokážeme představit.

To je fascinující. A teď, když už mluvíme o AI, pojďme se podívat na něco, co se možná dostane do rukou každého z nás. A to je integrace AI do každodenních nástrojů. Konkrétně do Gmailu a Google Gemini, Alfrede. Už se dlouho proslýchalo, a nyní se to rozjíždí. Ten článek, který jsi mi poslala, tak ten byl trochu starší, ale ta myšlenka je pořád aktuální a Google na ní teď intenzivně pracuje s Gemini. Jde o to, že Google integruje svou AI Gemini přímo do Gmailu, aby nám pomohla s takovými otravnými administrativními úkoly. Jedním z těch hlavních úkolů je plánování schůzek.

Aha, takže už nebudeme muset sami přemýšlet nad tím, kdy má kdo volno a kdy je ten nejlepší termín? Přesně tak, to je ten cíl. Představte si, že dostanete e-mail, kde je potřeba něco naplánovat. A vy napíšete něco jako: Hele, Gemini, pomozte mi naplánovat schůzku s Petrem na příští týden na toto téma. A AI se sama podívá do vašeho kalendáře, Petrova kalendáře, pokud máte k němu přístup a Petr to schválí samozřejmě, což je důležité, navrhne vám několik volných časů. Nebo dokonce navrhne místo setkání. Takže to je taková inteligentní asistentka přímo v e-mailu.

To zní dost užitečně, hlavně pro lidi, kteří mají hodně schůzek. A co z toho, co to všechno umí? Jenom navrhovat časy? Ne, je to mnohem komplexnější. Může vám pomoci s návrhem e-mailů, sumarizací dlouhých vláken, což je velmi užitečné, když se potřebujete rychle dostat do obrazu. Ale u toho plánování to jde do detailů. Tedy navrhne odpovědi na pozvánky a upozorní vás, kdo ještě nepotvrdil. Nebo vám to dokonce navrhne, aby se zeptala na preference jídla, pokud plánujete oběd. Je to všechno na základě porozumění přirozenému jazyku, takže s ní mluvíte, jako byste mluvili s kolegou.

To zní skvěle, i když jsem si slíbila, že nebudu používat superlativa. Ale toto by mi ušetřilo dost času. Ale co ta bezpečnost a soukromí, když se AI podívá do mého kalendáře nedejbože i do kalendáře někoho jiného? Dobře, to je naprosto klíčová otázka. Google to řeší tak, že všechno je na bázi souhlasu. Vy musíte dát AI explicitní souhlas, aby se podívala do vašeho kalendáře. A u ostatních lidí platí to samé. Nebo musí mít kalendář veřejně sdílený, nebo vy k němu musíte mít už přístup. Je to postavené na principu velkých jazykových modelů, jako je Gemini, které jsou trénované na obrovské množství dat a musí chránit soukromí. Takže to prochází přísnými bezpečnostními protokoly.

Dobře, to je důležité. Takže pokud to bude dobře implementované, tak je to obrovský krok k efektivnější práci. Méně ručního klikání a více soustředění na to podstatné. Přesně, ušetří to spoustu otravného pingpongu e-mailů, kdy se jenom domlouváte na termínu. Místo toho máte za pár sekund navržený termín a pozvánku. To je obrovský potenciál pro zefektivnění práce. S AI v našich e-mailech teď skočíme do světa robotiky a to je další velmi zajímavá novinka, o které jsi mi

vyprávěl, Alfrede. Umělé svaly, které dokážou být měkké i tuhé zároveň. Ano, tohle je fakt revoluce v robotice. Vědci z University of Houston vyvinuli umělý sval, který umí být najednou měkký a flexibilní jako lidský sval, ale zároveň se dokáže zpevnit a stát se tuhým jako ocel, když to potřebuješ. To zní trochu jako nějaký terminátor. Ale vážně, jak to funguje? To je nějaký nový materiál? Přesně. Jádrem je materiál zvaný Liquid Crystal Elastomer, zkráceně LCE. Tento materiál má tu úžasnou vlastnost, že dokáže měnit svou tuhost. A celé se to aktivuje teplem. Když na ten umělý sval působíš teplem, tak se jeho vnitřní struktura změní a on se stane tuhým. A když se ochladí, tak je zase měkký a pružný. A když se nechá vychladnout, tak změkne.

A co to dokáže? Jenom měnit tuhost, nebo i něco zvedat? A to je to nejlepší. Tento sval dokáže zvednout tisíckrát svou vlastní váhu. Tisíckrát. Představ si, že jeden gram tohoto umělého svalu dokáže zvednout jeden kilogram. To je neuvěřitelné. Žádný stávající robotický systém, co se týče měkké robotiky, se tomu ani nepřibližuje. A kde se to dá použít? To mi hned naskočí nějaké aplikace v medicíně nebo v protetice. Přesně tam. To jsou ty nejžhavější aplikace. Představ si roboty, kteří dokážou pracovat s lidmi bezpečněji, protože jsou měkcí. Nebo protetické končetiny, které jsou mnohem přirozenější a adaptabilnější. Dále medicínské nástroje, třeba endoskopické roboty, které se dokážou protáhnout složitými strukturami těla a pak se na místě zpevnit pro přesný zákrok. Takže by to mohlo znamenat konec takových těch nepříjemných robotických rukou, které jsou buď moc silné, nebo moc slabé. Takže v podstatě cokoliv, kde potřebuješ něco, co se dokáže přizpůsobit tvaru, ale pak to i pevně držet. To je obrovský potenciál. A co je s tímto teď? Je to ve fázi výzkumu, nebo už se to blíží nějaké praktické aplikaci? Je to zatím ve fázi výzkumu, ale s obrovskými vyhlídkami. Další kroky jsou teď škálování, tedy výroba větších kusů a pak hlavně vývoj přesnějších kontrolních mechanismů. Jak rychle dokážeš ten sval zahřát a ochladit a jak přesně to řídit, aby se zpevnil jenom tam, kde potřebuješ. Ale už teď je to průlom. To je super.

A teď se dostáváme k tématu, které vzbudilo docela dost vášní a diskusí, a to je změna politiky OpenAI ohledně generování erotického obsahu. Alfrede, co k tomu říct? Iveta, tohle je takové téma, které ukazuje, jak se AI rychle vyvíjí a jak se firmy snaží vybalancovat. Svobodu projevu, etiku a byznys. OpenAI, firma za ChatGPT, oznámila, že uvolňuje svá omezení na generování erotického obsahu. A to pro ověřené dospělé uživatele. Takže ChatGPT nám bude nově psát erotické povídky? Vážně? Takhle. Oni doteď měli dost přísné filtry, které často vedly k takzvaným false positives, kdy AI odmítla generovat obsah, který nebyl explicitní. Uživatelé si na to stěžovali a taky je tu konkurence, která možná není tak přísná. Takže OpenAI se rozhodla pro změnu. Ale s velkými ale. Jakými ale? Protože to zní dost riskantně, víš. Hned mi naskočí ty etické problémy a potenciální zneužití. Přesně tak. Ta ale jsou právě v těch pojistkách. Bude to vyžadovat, aby uživatelé potvrdili, že jim je 18 a víc a že se k tomu obsahu aktivně přihlásí. A aby ti ChatGPT automaticky negeneroval, aniž bys to chtěla. OpenAI tvrdí, že budou mít v provozu odpovědné zábrany, které zabrání generování nelegálního obsahu nebo obsahu, který by podporoval násilí nebo byl založený na nezákonném souhlasu. Takže to není úplně volná ruka, ale spíš takové řízené uvolnění.

Co je vlastně ten důvod, proč to dělají? Je to jenom o konkurenci, nebo je tam i nějaká poptávka? Je to kombinace obojího. Je obrovská poptávka od tvůrců obsahu, spisovatelů, umělců, kteří chtějí AI používat pro specifické žánry, včetně erotiky. Doteď byli frustrovaní těmi přísnými filtry. A pak je to ta konkurenční výhoda. Pokud ostatní modely budou méně restriktivní, OpenAI by mohla přijít o část uživatelů, kteří chtějí větší volnost. Je to taková snaha o vyvážení inovace a odpovědnosti. Rozumím. Takže se snaží rozšířit možnosti využití AI, ale zároveň se vyhnout úplnému chaosu. Ale i tak to je docela tenký led, ne? Jak to vnímá veřejnost? Názory jsou samozřejmě rozdělené. Někteří to vidí jako pozitivní krok k větší tvůrčí svobodě a ukázku toho, že AI může být flexibilnější. Jiní jsou velmi skeptičtí a obávají se zneužití, zejména v oblasti deepfake pornografie nebo generování obsahu bez souhlasu, i když OpenAI tvrdí, že tohle budou aktivně blokovat. To je jasné. Je to další důkaz toho, že technologie se vyvíjejí tak rychle, že my jako společnost občas nestíháme vymyslet pravidla nebo se shodnout na tom, co je vlastně správné. Bude to ještě hodně diskusí, si myslím. Určitě. Je to takový test pro celý AI průmysl, jak se s takovým citlivým tématem vypořádá, a jestli dokáže udržet ty zábrany, o kterých mluví.

Díky, že posloucháte podcast Kde skončí zítřek. Nové díly vycházejí každé pondělí, středu a pátek. Tak nás sledujte, ať vám nic neuteče. Podpořit a sledovat nás lze na Substacku, všech sociálních sítích i na webu www.aipokusi.cz. Krátké upozornění. Tento podcast vzniká s pomocí umělé inteligence, která asistuje při přípravě obsahu i hlasové syntéze. Navzdory snaze o dokonalost může epizoda obsahovat drobné nepřesnosti.