Budoucnost AI bez cloudu a offline technologie | Tech podcast česky

Přepis epizody

Vítejte u 79. epizody podcastu Kde skončí zítřek. Než se pustíme do dnešních témat, která hýbou oběžnou dráhou i vašimi telefony, máme pro vás dvě novinky. Tou první je výzva. Pokud nás posloucháte pravidelně, klikněte v aplikaci na tlačítko Sledovat nebo Follow. Pomáhá nám to růst a vám neunikne žádný nový díl. Tou druhou je naše nová živá verze. Vysíláme živou verzi tohoto podcastu, kterou na rozdíl od této standardní epizody tvoříme kompletně bez pomoci umělé inteligence. Tento živý podcast najdete na všech obvyklých platformách. Ještě než otevřeme hlavní téma, mám tu tip pro ty z vás, kteří nechtějí o umělé inteligenci jen poslouchat, ale chtějí s ní reálně pracovat a ovládnout ji ve své firmě nebo v osobním životě. Podívejte se na www.veprofuture.cz Pořádáme tam skvělé workshopy, kde vás naučíme, jak tyto nástroje používat v praxi, bez zbytečné teorie a balastu. A teď už k věci.

Planet právě dokázal, že posílat surová data z vesmíru dolů na Zemi k analýze začíná být přežitek, protože se jim podařilo spustit model umělé inteligence přímo na palubě satelitu Pelican. To, co dřív trvalo hodiny kvůli omezené propustnosti spojení, teď vyřeší procesor pár stovek kilometrů nad námi. Satelit už není jen létající foťák, ale autonomní analytik, který nám neposílá fotky, ale hotové odpovědi. Ten hardware, který tam mají, zvládá zpracovávat obrazová data v reálném čase. Využívají k tomu architekturu, která je stavěná pro drsné podmínky ve vesmíru, kde vám každou chvíli může nějaký zbloudilý proton obrátit bit v paměti. Zaujalo mě, že se nebáli použít standardní nástroje, na které jsme zvyklí z běžného vývoje. Jakmile zestárnou o hodinu, jejich cena klesá na polovinu. Představ si to v praxi. Máme flotilu stovek satelitů, které neustále skenují povrch. Pokud se v oceánu objeví ropná skvrna, nepotřebujeme čekat, až satelit přeletí nad pozemní stanicí v Norsku, aby data vyložil. On sám to vyhodnotí a pošle krátkou textovou zprávu přes jinou komunikační síť. Záchranné lodě mohou vyplout o tři hodiny dříve. To je ten rozdíl mezi katastrofou a zvládnutou situací. Planet tímto v podstatě definuje novou kategorii vesmírných služeb, kde už nejde o obrázky, ale o přímé vhledy do dění na Zemi. Navíc to celé běží na hardwaru, který je neuvěřitelně úsporný. Spotřeba energie je ve vesmíru limitujícím faktorem číslo jedna. Nemůžete tam jen tak přidat další baterii nebo solární panel. To, že tam dokázali nasadit model, schopný rozpoznávat lodě, budovy nebo změny ve vegetaci, je důkazem, že efektivita algoritmu ušla za poslední dva roky větší kus cesty než za předchozích deset let. To mluvíme o modelech, které jsou o tisíce procent efektivnější než jejich předchůdci.

Google se tímto snaží sebrat vítr, spláchnout konkurenci, která se pořád snaží tvářit, že soukromí je její hlavní devíza. Tím, že to udělali jako aplikaci, která funguje primárně lokálně, jasně říkají, že už nepotřebují naše data pro samotný běh té služby. Modely jsou už tak malé a výkonné, že se vejdou do kapsy. Pro uživatele to znamená konec těch trapných pauz, kdy mluvíte na telefon a on vám po pěti sekundách řekne, že nemá signál. Takže neví, co jste chtěli. Teď to prostě funguje v letadle, v metru nebo hluboko v lese.

Ono to souvisí i s tím, co se teď děje kolem Anthropicu. Ta kauza Anthropic a ta vnitřní pnutí v týmu ukazují, že i ty největší firmy v oboru se pořád hledají. Ta situace v Anthropicu je zajímavá i z pohledu toho, kdo ty firmy vede. Když se podíváš na ty odchody a příchody, připomíná to boj o moc v nějakém velkém impériu. Lidé, kteří firmu zakládali s určitou vizí, najednou zjišťují, že se z jejich projektu stává korporátní stroj na peníze, který musí uspokojit investory. A ti investoři, jako je Amazon nebo Google, nechtějí slyšet o tom, že budeme model ladit další dva roky, aby byl úplně bezpečný. Chtějí vidět růst, chtějí vidět integraci do svých služeb a chtějí to hned teď.

To nás vrací k té otázce. Kde skončí zítřek? Pokud se budeme hnát jen za výkonem a ignorovat to, jak se ty modely chovají uvnitř, můžeme narazit na zeď. Ale na druhou stranu, ten tlak na efektivitu, o kterém jsme mluvili u Planetu nebo u toho diktování od Googlu, je přesně to, co umělou inteligenci udělá skutečně užitečnou. Nejsou to ty velké řeči o tom, jak algoritmy zachrání svět, ale ty malé věci, jako když vám satelit včas řekne o požáru, nebo když vám telefon okamžitě přepíše poznámku bez nutnosti být připojen k internetu. Tohle jsou skutečné změny, které lidé pocítí ve svém každodenním životě. Aby v něm přežili a byli k užitku. Ať už je to v mrazu vesmíru, nebo v kapse běžného člověka.

Ta schopnost běžet lokálně je podle mě největší posun tohoto roku. Uvolňuje to ruce vývojářům, kteří už nemusí řešit složitou infrastrukturu a mohou se soustředit na to, co ta aplikace skutečně dělá pro koncového uživatele. To znamená, že inovace budou přicházet od menších týmů, které už nepotřebují miliony na provoz serverů. Je v tom i kus svobody. Když máte model v telefonu nebo na satelitu, nejste závislí na tom, jestli má zrovna nějaký poskytovatel výpadek nebo jestli se rozhodne změnit ceník. Máte ten nástroj u sebe, ve svém vlastnictví. To je změna v uvažování, kterou si spousta lidí ještě neuvědomuje. Celé desetiletí jsme si zvykali na to, že nic nevlastníme. Že všechno je jen pronajatá služba. A k tomu se přidávají i novinky z tábora otevřených modelů, které se objevily na portálu AIBase. Vidíme tam systémy, které se výkonem blíží těm nejlepším, od velkých hráčů, ale můžete si je spustit na trochu lepším domácím počítači. To je ten skutečný motor pokroku. Když dáte tyto nástroje do rukou milionů, místo pár vyvolených v Kalifornii, začnou se dít věci, které nikdo v korporátních kancelářích nenaplánoval. Demokratizace výpočetního výkonu je to, co nás posune dál mnohem rychleji než jakákoliv vládní regulace.

Tyto malé, úzce zaměřené modely jsou často mnohem užitečnější než jeden obří systém, který umí všechno a nic pořádně. Pokud potřebujete jen programovat, a nepotřebujete, aby věděl, jakou barvu má srst ledního medvěda. Ta specializace je další klíč k tomu, jak ty věci dostat do praxe. Ušetříte tím neuvěřitelné množství prostředků a energie. Místo, abychom stavěli další a další obří elektrárny pro napájení datových center, učíme se ty stávající modely dělat chytřejší a menší.

Když to shrnu, tak se dnes pohybujeme na dvou frontách. A ta druhá, pro mě mnohem zajímavější, je ta tichá revoluce v efektivitě. Satelity Planetu a offline aplikace Google jsou jen začátek. Brzy budeme mít inteligenci v každém senzoru, v každém autě, v každém kávovaru. A nebude to vyžadovat neustálé připojení k internetu, aby to dávalo smysl. To změní způsob, jakým vnímáme prostředí kolem nás. Svět se stane interaktivním, bez ohledu na sílu signálu 5G. Funguje a je čím dál víc neviditelná. A to je asi ten nejlepší výsledek, jakého jsme mohli dosáhnout. Nejlepší technologie je ta, o které ani nevíte, že ji používáte. Prostě mluvíte na telefon a on vám rozumí. Prostě se podíváte na mapu a vidíte aktuální stav lesa bez mraků. Aniž byste přemýšleli o tom, že to vyhodnotil čip kdesi nad vašimi hlavami. To je ten zítřek, který už vlastně začal a my jsme jeho součástí. Už nejsme v roli diváků, ale aktivních účastníků této změny.

Mne na tom nejvíce fascinuje ta rychlost. Před dvěma lety jsme si mysleli, že budeme potřebovat 10 let, než se dostaneme na tuto úroveň miniaturizace. A teď to tu máme. Každý týden vychází něco, co by dříve bylo tématem na celou konferenci. Je těžké udržet krok, ale zároveň je to neuvěřitelně vzrušující doba pro kohokoli, kdo se zajímá o to, jak věci fungují pod kapotou. Už to není jen o binárním kódu, ale o tom, jak ten kód interpretuje náš svět. Máš pravdu, ta dynamika je šílená. Vezmi si jen ten rozdíl v tom, jak dnes vyvíjíme software. Už nepíšeme všechno od nuly, ale skládáme systémy z hotových inteligentních bloků. To, co dříve trvalo týmu deseti lidí rok, dnes zvládne jeden člověk za měsíc s pomocí správných nástrojů. To úplně mění ekonomiku celého odvětví. Hodnota už není v tom, jak to naprogramovat, ale co vlastně vytvořit. Přesouváme se od řemesla k architektuře myšlenek.

To je přesně ono. Kreativita a schopnost klást správné otázky se stávají tou nejdůležitější dovedností. To je možná i odpověď na tu otázku z názvu naší epizody. Zítřek neskončí tím, že nás nahradí stroje, ale tím, že se ty stroje stanou tak přirozenou součástí našeho světa, že už nebudeme rozlišovat mezi tím, co je chytré a co je normální. Všechno bude normálně chytré. Od vašeho telefonu až po ty satelity Pelican, které nám teď létají nad hlavami a tiše analyzují každý metr čtvereční. Budeme žít v symbióze, která nám umožní řešit problémy, na které jsme dříve prostě neměli kapacitu. Uvidíme, kde budeme u epizody číslo 80. Pokud se tempo udrží, možná ji budeme nahrávat úplně jiným způsobem, třeba s využitím přímého přenosu z nějakého satelitu. Ale zatím jsme tu my dva a zatím nás to baví sledovat.

Posun od cloudu k lokálnímu výkonu je téma, které budeme rozebírat ještě dlouho, protože to mění základy celého internetu, jak ho známe posledních dvacet let. A začátek éry všudypřítomné inteligence. Planet ukázal směr k hvězdám a Google k našim kapsám. Jsou to dvě strany jedné mince, snahy o maximální efektivitu a užitečnost v reálném čase.

Pro dnešek to stačí, probrali jsme toho víc než dost. Teď už je to jen o tom, co s těmi možnostmi uděláte vy, kdo nás posloucháte. Nezapomeňte na náš web profuture.cz, pokud chcete tyto věci ovládnout v praxi.

Mějte se fajn a hledejte inteligenci tam, kde ji ostatní ještě nevidí. A příští úterý se těšíme na živou verzi. Naslyšenou příště.