Longevity a AI: Tajemství dlouhověkosti podle Erica Topola

Přepis epizody

Jak můžeme stárnout nejen déle, ale hlavně zdravěji a zůstat aktivní co nejdéle? To je, myslím, otázka, která dnes trápí spoustu lidí. Určitě. A právě proto se dnes podíváme blíž na vědecké poznatky o dlouhověkosti. Inspirací nám bude hlavně práce doktora Erica Topola. Ano, to je ten vizionář v medicíně, známý třeba z knihy Superagers nebo jeho newsletteru Ground Truths. Šéfuje velkému institutu Scripps Research a je to, řekl bych, průkopník propojování genomiky, velkých dat a umělé inteligence. Snaží se o skutečně medicínu na míru. A co je na tom zajímavé, často dochází k závěrům, které jsou vlastně docela jednoduché, že? I když vědecky podložené.

Právě, ty základní strategie pro zdravé stárnutí jsou často překvapivě přístupné. A na tyto klíčové pilíře se dnes zaměříme. Přesně tak. Informace čerpáme z textů, které shrnují jeho pohledy. Tak pojďme na to.

První pilíř. Pohyb. Topol a profesor Euan Ashley ze Stanfordu dokonce říkají, že je to možná ta nejúčinnější lékařská intervence vůbec. To zní silně, ale má to opodstatnění. Představte si pilulku, která by pozitivně ovlivnila každý systém v těle. To by byl zázrak, že? No jasně, absolutní hit. A cvičení toto vlastně dělá. Běžela velká iniciativa NIH, jmenovala se MoTrPAC. A ta mapovala právě ty molekulární dráhy pohybu. A výsledek? Povězte. Ukázalo se, že pravidelné cvičení dramaticky mění skoro každou tkáň v těle. Od nadledvinek až po imunitní systém. Všechno se adaptuje, posiluje. To je neuvěřitelné. Takže tělo se tím cvičením vlastně trénuje na zvládání zátěže. Jak tento, řekněme, pozitivní stres funguje na úrovni buněk?

Výborná otázka. Je to princip hormeze. Cvičení je vlastně opakovaný stresor, ale takový, který tělo zvládne a přizpůsobí se mu. Aha. Buňky se tím učí lépe zvládat stres obecně. Aktivují se opravné mechanismy, tvoří se více proteinů tepelného šoku, ty hlídají správné skládání jiných proteinů a uklízí ty poškozené. A co je také zajímavé, MoTrPAC ukazoval rozdíly mezi muži a ženami, hlavně v reakci tukové tkáně, což jen podtrhuje, že potřebujeme individuální přístup. Takže nějaká jednoduchá pilulka na cvičení asi jen tak nebude, když je to takhle komplexní reakce. Přesně. Euan Ashley říká, že to nejde nahradit jedním lékem. Ta komplexní odpověď těla je unikátní.

Koupit pět až osm minut života navíc. No, to je slušná motivace, že? Proto je důležitá kombinace. Aerobní cvičení, svižná chůze, běh, plavání pro srdce a cévy. A k tomu? Silový trénink. Ten je klíčový pro udržení svalové hmoty, která s věkem mizí. A také něco na flexibilitu. Hlavně ale pravidelnost. Jak často ideálně? Ideálně pět až šest dní v týdnu si najít chvilku na nějaký pohyb. A hlavně nikdy není pozdě začít. Znáte ten příběh Richarda Morgana? Přesně. V 93 letech měl svalovou hmotu srovnatelnou s mladými dospělými. Úžasné. To je neuvěřitelná inspirace. A kromě těla to pomáhá i psychice, že? Méně depresí, úzkostí. Určitě. A jsou tam i pozitivní vlivy na prevenci některých typů rakoviny, třeba slinivky.

Což nás plynule přivádí k dalšímu pilíři: stravě. Ano, strava. Tam jsou ta čísla také dost alarmující, pokud jde o negativní dopady. Ano, strava je spojena globálně s 22 % všech úmrtí. To je více než kouření nebo vysoký tlak. Páni, a co je podle něj ten největší problém? Jednoznačně ultraspracované potraviny. Zkrátka UPF. UPF. Co si pod tím přesně představit? Topol je prý nazývá skoro až mimozemskými látkami. No, ta jeho definice průmyslově vyráběné nepřirozené látky je možná trochu expresivní, ale vystihuje to. Jsou to produkty plné aditiv, emulgátorů, umělých sladidel, věcí, které v přirozeném jídle nenajdete. A jsou navrženy tak, aby nám chutnaly a rychle se vstřebávaly. Přesně. To vede k prudkým výkyvům cukru v krvi a inzulinu. A dlouhodobě je to spojeno s vyšším rizikem srdečně-cévních nemocí, obezity, diabetu druhého typu, chronických zánětů, některých rakovin. A dokonce i s mozkem to souvisí. Ano, i s kognitivním poškozením a demencí. Existuje známý experiment Chrise van Tullekena, který na sobě zkoušel jíst UPF a rychle přibral a zhoršily se mu zánětlivé markery.

Dobře, takže UPF se radši vyhnout. Co bychom tedy měli jíst? Které stravovací směry mají nejlepší podporu ve vědě? Dva hlavní směry s opravdu solidními důkazy jsou středomořská dieta a strava založená hlavně na rostlinných zdrojích. Středomořská dieta, o té se mluví hodně. Stále olivový olej, ořechy, semena, ovoce, zeleninu, luštěniny, ryby. A studie ukazují významné snížení celkové úmrtnosti, kardiovaskulární, nádorové i neurodegenerativní. Samotný kvalitní olivový olej je spojován asi s 20% snížením úmrtnosti a nižším rizikem demence. A ta rostlinná strava. Tu prý preferuje i sám Topol. A co maso? Nahrazení živočišných bílkovin rostlinnými také souvisí s nižším rizikem některých rakovin. Topol se třeba vyhýbá červenému masu. I malé množství, hlavně zpracovaného, je spojeno s vyšším rizikem demence a zánětlivých střevních onemocnění.

Oba tyto směry, středomořský i rostlinný, zní jako velmi bohaté na vlákninu. Jak je důležitá právě vláknina? Hodně se teď mluví o střevním mikrobiomu. Naprosto klíčová. Vláknina je potrava pro náš mikrobiom. Ty biliony bakterií v našich střevech, které ovlivňují skoro všechno. Imunitu, náladu, metabolismus. Takže zdravý mikrobiom díky vláknině pomáhá i proti zánětu? Přesně. Pomáhá snižovat chronický zánět, regulovat hladinu cukru v krvi. Jedna obrovská metaanalýza ukázala, že když lidé jedí 25 až 30 gramů vlákniny denně, mají nižší riziko diabetu druhého typu a rakoviny tlustého střeva. To jsou opravdu velká čísla.

A co další věci? Cukr, káva, alkohol, doplňky stravy. Tam je spousta mýtů a nejasností. U cukru je to jasné. Hodně cukru, hlavně v nápojích, zvyšuje úmrtnost a riziko srdečních chorob. Káva? Tam některé studie naznačují možný benefit. Třeba až čtyři šálky denně. Ale příčinná souvislost není stoprocentně potvrzená. A alkohol? Ten mýtus o červeném víně. Ten je v podstatě vyvrácen. Spíše platí takzvaná J-křivka. Úplně minimální množství, třeba dvě sklenky týdně, možná neškodí nebo má nepatrný benefit, ale riziko pak rychle roste s každou další sklenkou. A nezapomínejme, alkoholické nápoje jsou klasifikované jako karcinogen. A doplňky stravy má smysl je brát? Topol je k nim spíše skeptický, pokud má člověk pestrou stravu. Možná taurin a cholin si zaslouží další výzkum, ale jinak? Omega-3. Nejsou přesvědčivé důkazy, že by je měli brát všichni zdraví lidé plošně. Takže základem je skutečné jídlo, minimum průmyslových věcí, hodně rostlin, vláknina. To zní logicky.

Pojďme k třetímu pilíři: spánku. Dříve se bral jen jako pasivní odpočinek, ale dnes víme, že mozek v noci tvrdě pracuje, že? Přesně tak. Velkým objevem je glymfatický systém. Můžeme si ho představit jako takovou úklidovou četu mozku. Úklidovou četu? Ano. Aktivuje se hlavně ve spánku a odplavuje metabolický odpad, který se v mozku přes den nahromadí. A to včetně toxických proteinů, jako je beta-amyloid. Ten, který souvisí s Alzheimerem. Přesně ten. Takže když spánek šidíme, tento odpad se v mozku hromadí. To je docela děsivá představa, takže nedostatek spánku přímo zvyšuje riziko Alzheimera. Přesně. Ten úklid probíhá nejvíce v hlubokém spánku, fázi NREM3. Dochází k měřitelnému nárůstu beta-amyloidu. A chronicky špatný spánek je jasně spojen s vyšším rizikem a rychlejším postupem nemoci. Jedna studie ukázala, že lidé pod 60 let, kteří spali pravidelně 6 hodin nebo méně, měli o více než 20 % vyšší riziko pozdější demence.

Kolik bychom tedy měli spát? Je nějaké optimální číslo? Velká britská studie UK Biobank, tam bylo téměř půl milionu lidí, ukázala, že optimum je zhruba 7 hodin denně. Přesně. Kratší i delší spánek, třeba nad 8 hodin, byl spojen s horšími kognitivními funkcemi a vyšší úmrtností. Ale samozřejmě je to individuální a mění se to i s věkem. Starší lidé mívají méně hlubokého spánku. A co pro ten kvalitní spánek můžeme udělat? Omezit kofein. Omezit modré světlo z obrazovek. A prostředí v ložnici. Chladno, tma, ticho. To pomáhá. A pozor, některé běžné léky na spaní, třeba ty s účinnou látkou zolpidem, mohou paradoxně ten přirozený úklidový proces v mozku narušovat. To je dobré vědět.

Takže máme pohyb, stravu, spánek. Ale Eric Topol mluví i o konceptu Lifestyle Plus, kam řadí i vliv prostředí. To je čtvrtý pilíř. Jaké jsou tam největší hrozby? Topol zdůrazňuje, že prostředí často podceňujeme. Nejzjevnější je asi znečištění ovzduší jemnými prachovými částicemi PM2,5. To je globálně obrovský problém. Ovlivňuje to srdce, plíce. Ano, i krátkodobá expozice zvyšuje riziko. Chronická je spojená s diabetem, ovlivňuje imunitu, kognici. Ale pak jsou tu mikroplasty a nanoplasty. Zkráceně MNPS. A co je horší? Nacházíme je i uvnitř nás. V cévách, mozku, játrech, plicích, placentě. A mohou na sobě nést toxické chemikálie.

A máme už důkazy, že nám škodí? Důkazy se hromadí. Topol často cituje jednu studii, která je dost znepokojivá. Pacienti, kterým našli mikroplasty v aterosklerotických plátech v krční tepně, měli 4,5krát vyšší riziko infarktu, mrtvice nebo úmrtí. To je obrovské číslo. Ano. A objevují se i souvislosti s demencí. Experimenty na myších ukazují, že MNPS mohou překonat hematoencefalickou bariéru a vyvolat v mozku zánět. Topol tomu říká až plastémie. To zní vážně. Dá se tomu nějak bránit? Můžeme tu expozici snížit? Úplně vyhnout se jim asi nejde, ale můžeme to omezit. Omezit plastové obaly na jídlo, neohřívat jídlo v plastu, preferovat sklo, nerez. Pít filtrovanou vodu místo balené. A kvalita vzduchu? Pokud je možnost, sledovat a omezit.

pobyt venku, když je špatné. A samozřejmě, vyhýbat se pasivnímu kouření, kontrolovat radon doma, omezit pesticidy.

Čtvrtý pilíř v rámci toho Lifestyle Plus jsou sociální vazby. To se může zdát takové nehmatatelné, ale jak je to důležité pro zdraví a dlouhověkost? To je srovnatelné s kouřením nebo obezitou. Přesně tak.

A Topol také zdůrazňuje, jak důležitý je socioekonomický status. Ten ovlivňuje přístup ke zdravé stravě, bezpečnému prostředí, ke cvičení. Řešit tyto nerovnosti je klíčové.

Topol věří v personalizaci. Myšlenka jedné diety pro všechny podle něj neplatí. Každý jsme jiný. Genetika, metabolismus, mikrobiom, prostředí. A jak nám s tím pomůže technologie? AI? Přesně. Umělá inteligence a analýza velkých dat, genomika, kontinuální monitoring glukózy, to všechno otevírá. To všechno otevírá cestu k opravdu osobním doporučením. Už existují studie, kde personalizované diety založené na algoritmech zlepšily kontrolu cukru v krvi více než standardní rady. To zní nadějně.

A co včasná diagnostika nemocí? Třeba ten Alzheimer, o kterém jsme mluvili. Tam je obrovský pokrok v krvních testech. Například biomarker P-tau217 dokáže s velkou přesností odhalit riziko Alzheimerovy choroby i více než 20 let před prvními příznaky. 20 let dopředu? Ano. A co je klíčové? Hladiny tohoto markeru nejsou neměnné. Reagují na změny životního stylu: cvičení, strava. Takže můžeme nemoc nejen včas odhalit, ale i její nástup oddálit nebo zmírnit cílenou prevencí. To je fascinující.

A pak jsou tu ještě ty proteinové orgánové hodiny. Co to je? To vychází z práce Tonyho Wyss-Coraye ze Stanfordu. Jde o to, že měřením tisíců proteinů v krvi a pomocí AI modelů se dá odhadnout biologický věk jednotlivých orgánů. Srdce, mozku, ledvin. Takže můžu mít třeba starší srdce než zbytek těla? Přesně tak. Může se ukázat, že jeden orgán stárne výrazně rychleji. A pak se dá cíleně zaměřit na jeho podporu. A zase i tyto orgánové hodiny reagují na životní styl. Kouření, alkohol, cvičení, strava. To všechno je ovlivňuje.

Takže když to shrneme, cesta k dlouhému a zdravému životu podle Erika Topola není o jedné zázračné věci. Vůbec ne. Je to o synergii. Ano. Budoucnost je v tomto komplexním osobním přístupu, který spojuje ověřené principy s nejnovější vědou. A to nejdůležitější asi je, že velkou část toho máme ve vlastních rukou. Máme znalosti a čím dál více nástrojů, jak stárnutí ovlivnit. Přesně tak. To je skvělá otázka. Stojí za to se nad tím zamyslet. Děkujeme za pozornost a těšíme se na příště.