AI kalkulačka pro volby 2025: Podcast o umělé inteligenci

Přepis epizody

Dnes pro vás máme speciální podcast, který se bude věnovat našemu projektu AI volební kalkulačce. Povíme si, jak vznikla a co přesně vám nabízí. Vyzkoušet ji můžete na našem webu ipokusy.cz. Je to tedy nástroj, který využívá umělou inteligenci a měl by pomoci s orientací v politice před volbami 2025. Cíl je jasný, pomoci voličům se lépe rozhodnout.

Ale v čem je to jiné než ty kalkulačky, které už známe? Ten hlavní rozdíl je právě v tom masivním nasazení umělé inteligence. Není to jen takový doplněk. Ta AI tam hraje klíčovou roli od samého začátku, už při výběru témat a otázek a pak samozřejmě i při analýze postojů stran. Takže to není jen další kalkulačka s otázkami, které vymyslí redakce? V podstatě ne. Je to spíše pokus o takový datově podložený pohled na politickou scénu.

Dobře, zkusme si to představit z pohledu uživatele. Přijdu na ten web ipokusy.cz a spustím si tu AI kalkulačku. Objeví se tam série tvrzení, je jich 50. A na ty člověk reaguje na škále od rozhodně souhlasím po rozhodně nesouhlasím. A je tam i neutrální možnost, že? Ano, samozřejmě, i neutrální. A co je důležité, u každého toho tvrzení si můžete zaškrtnout, jestli je pro vás to téma obzvlášť důležité. A to pak ovlivní výsledek. Takže to neovlivní moje výsledky. Vůbec ne, nemá to absolutně žádný vliv na výpočet shody se stranami. Takže levice, pravice, liberál, konzervativec a prozápadní, východní. To zní celkem propracovaně.

Ale proč takový projekt vznikl? Nestačí ty kalkulačky, které už tu máme roky? Co jim chybí? Tradiční kalkulačky samozřejmě mají své místo a udělaly spoustu práce. Ale mají i svá úskalí. Například. Často se jim vytýká určitá subjektivita při výběru otázek. A pak je tu zjišťování postojů stran. To je velmi mravenčí práce. Pročítat programy, sledovat hlasování, mediální výstupy. A v té záplavě informací se pak člověk snadno ztratí. Přesně. Debaty, protichůdná vyjádření, pro voliče je čím dál těžší se v tom vyznat. A motivace AI pokusy.cz tedy byla? Právě zkusit využít sílu AI. K vytvoření nástroje, který by mohl být objektivnější a transparentnější. Objektivnější v jakém smyslu? V tom, že by AI sama analyzovala obrovské množství dat z veřejného prostoru a na základě toho identifikovala, co jsou ty skutečnosti. A ty postoje stran také.

Takže víme, co uživatel dostane a proč to vzniklo. Ale ta hlavní inovace se zdá být v tom, jak vznikly ty otázky. Můžeme trochu nahlédnout pod pokličku? Jak AI vybrala těch 50 témat? Určitě. To je jedno ze srdcí celého projektu. Je to vícefázový proces, jak popisujeme v metodologii. Povídejte. Sbírali jsme data zhruba od konce roku 2023 až do léta 2025. A co s tím obrovským množstvím dat? Na tento masivní korpus jsme pak nasadili pokročilý jazykový model, konkrétně Gemini 2.5 Pro v rámci našeho analytického rámce Deep Research. Ten nám pomohl data strukturovat a zpracovat. A co udělal? Provedl takzvané Topic Modeling. A co vyšlo? Vykrystalizovalo pět hlavních oblastí. Hospodářství, sociální věci, správa státu, zahraniční politika a obrana a pak životní prostředí s energetikou.

Ale to ještě nejsou ty otázky, že? Ne, to samo o sobě nestačí. U každého dílčího tématu AI počítala dvě důležitá skóre. Jednak skóre významnosti, jak často se o něm mluví, jaký důraz na něj kladou politici, jak rezonuje ve veřejnosti. A to druhé? Skóre polarizace. To znamená, jak moc je to téma kontroverzní, jak ostré jsou debaty, jak silně se vůči němu vymezuje opozice. Můžete dát příklad? Jasně. Třeba důchodová reforma nebo Green Deal. Ty měly vysoké skóre v obou metrikách. Takže klíčová a zároveň konfliktní témata. A co třeba migrační pakt? Ten měl vysokou polarizaci, naopak třeba výstavba VRT, ta měla sice vysokou významnost, ale nízkou polarizaci. Tam panuje relativně širší shoda, že je to potřeba. Aha. A jak jste tedy vybrali těch finálních 50? A tady je ten hlavní posun oproti tradičním kalkulačkám. Těch finálních 50 témat pro kalkulačku bylo vybráno právě na základě kombinace vysoké významnosti a vysoké polarizace. Takže AI nejen odpovídá na otázky, ale sama na základě dat řekne, co jsou ta nejdůležitější a nejvíce rozdělující témata? Přesně tak. Je to krok od toho klasického redakčního výběru k datově řízené identifikaci agendy. Páni, to je fascinující. Takže AI čte a analyzuje, o čem se společnost baví a hádá, aby našla ty neuralgické body. To je úplně jiný přístup.

Ale jak se z těch abstraktních témat staly ty konkrétní věty, na které uživatel odpovídá? To byla další fáze. Pro každé z těch 50 vybraných témat jsme nechali AI navrhnout několik variant formulací. A jaké bylo zadání pro tu AI? Striktní. Eliminovat jakýkoliv hodnotově zabarvený jazyk, politický žargon nebo nějaké návodné formulace. Ten výrok musel být co nejvíce neutrální a umožňovat odpověď na škále souhlasu nebo nesouhlasu. Máte příklad té neutrality? Dobrý příklad je třeba téma manželství pro všechny. Místo formulace měli bychom konečně přiznat rovná práva, což je hodnotící. Je to konečně přiznat. AI navrhla neutrální tvrzení. Stejnopohlavní páry by měly mít právo uzavírat manželství se všemi právy a povinnostmi. Je to popisné, bez emocí.

Vytvoření otázek tedy zní promyšleně. Ale teď přijde možná ještě větší oříšek. Jak AI zjistila, co si která strana o dané otázce opravdu myslí? To mi přijde jako obrovská výzva, vzhledem k tomu, jak politici někdy mlží. Nebo mění názory. To byla jedna z hlavních technologických výzev. Ano, získat co nejpřesnější a nejaktuálnější postoje a zároveň minimalizovat riziko chyb AI, těch takzvaných halucinací, kdyby si model něco vymyslel. A jak jste to řešili? Zjednodušeně řečeno, postoj každé strany ke každé otázce nezjišťoval jen jeden AI model, ale hned tři různé. Tři modely najednou? Co když ty modely našly různé věci? Co když se neshodly? To je dobrá otázka. Právě proto tam byl mechanismus porovnávání a řešení rozporů. Pokud se všechny tři modely shodly, postoj byl považován za potvrzený. A když ne? Pokud došlo k rozporu, třeba jeden model našel v programu podporu, ale jiný zaznamenal nedávné výroky politika, které byly opatrnější, tak nastoupil proces řešení. Jaký? Jeden z modelů, ten s přístupem k nejaktuálnějším datům, tedy Gemini 24, byl určen jako takový arbitr. Měl za úkol syntetizovat finální postoj s přihlédnutím ke všem dostupným informacím, i těm protichůdným.

A co když strana nemá jasný názor? Nebo je rozdělená? Což se u nás stává celkem často, že? Přesně. Na to jsme mysleli. Model byl trénován i na rozpoznávání takových situací. Víme, že jednoduché ano, ne, často nestačí. Třeba u ANO nebo ODS v některých otázkách? A jaký je pak výsledek pro tu stranu? V takovém případě není výsledek souhlasí nebo nesouhlasí, ale neutrální, rozdělená. To signalizuje, že shoda je komplexnější, závisí na frakcích. Je to realističtější obraz. Aha, takže to není jen zjednodušení na ano, ne, ale snaží se to zachytit i tu šedou zónu. Zahrnuli jsme ty strany a koalice, které mají podle naší metodologie reálnou šanci na vstup do Poslanecké sněmovny. A jak jste to určili? Takže kdo tam aktuálně je? Podle těch dat jsou tam ANO, Koalice SPOLU, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09, SPD, STAN, Piráti a Koalice Stačilo!

Máme tedy 50 otázek vytvořených AI analýzou, máme postoje stran ověřené třemi modely a člověkem. Jak se z toho všeho nakonec vypočítá ta výsledná procentuální shoda pro uživatele? K tomu slouží bodovací systém, jehož logika je také zveřejněná. A jak se počítají body? Za neshodu se body odečítají. Třeba když strana souhlasí a uživatel odpoví rozhodně ano, získá maximum bodů za shodu, když odpoví spíše ano, získá méně. A když nesouhlasí? Pokud strana souhlasí a uživatel odpoví rozhodně ne, dostane maximální záporné skóre za neshodu. Neutrální odpověď uživatele nebo strany má pak specifické, obecně nižší bodové dopady. A co ta důležitost otázky? Jak už jsme říkali, pokud si uživatel označí otázku jako důležitou, body získané nebo ztracené za odpověď na ni se násobí dvěma. Tím se zohlední ty individuální priority. A pak se to převede na procenta.

Celý ten proces zní velmi systematicky a propracovaně. Ale přesto je to stoprocentně spolehlivé? Stoprocentní není nic, samozřejmě, a tvůrci sami zdůrazňují, že žádná technologie není neomylná. Proto je tak klíčová ta zmiňovaná transparentnost. Aby si každý mohl udělat obrázek. Přesně. Celá metodologie je veřejná, každý si může přečíst, jak to funguje a posoudit sílu i slabiny toho přístupu. Jaké jsou tedy ty hlavní limity? Kalkulačka pracuje s veřejně dostupnými daty a oficiálně komunikovanými postoji. Nemůže vidět do zákulisních jednání nebo předvídat budoucí otočky v názorech politiků. Je to snímek k určitému datu. Ano, je to vždy jen určitý snímek politické reality k danému datu, založený na dostupných informacích. A jaký je tedy hlavní přínos, když to vezmeme kolem a kolem? Takže nenahrazuje vlastní úsudek. Vůbec ne. Nenahrazuje kritické myšlení, sledování debat nebo čtení programů. Ale snaží se nabídnout takový datově podložený přehled o tom, kde leží hlavní dělící linie a jak se k nim staví jednotlivé strany. Je to spíše kompas než detailní mapa s

jedinou správnou cestou. Když to tedy shrneme, co je ta hlavní myšlenka, kterou si z toho všeho odnést? Možná jednu otázku k zamyšlení pro každého, kdo podobné nástroje používá nebo o nich přemýšlí. A to? Jak vlastně tyhle pokusy kvantifikovat a objektivizovat politické postoje pomocí AI mění naše vnímání politiky?

Pomáhají nám vidět jasněji, oprostit se od emocí a mediálního šumu? Nebo nás naopak vedou k zjednodušení? Nebo nás naopak mohou nevědomky vést k určitému zjednodušení komplexní reality, kde se politika redukuje na procenta a pozice na osách? A jaká by vlastně měla být role umělé inteligence v demokratických procesech do budoucna?

To jsou velké otázky. Jsou. A asi na ně ještě nemáme jednoduché odpovědi. Ale myslím, že je důležité si je klást. Děkujeme za to, že jste si podcast vyslechli až do konce. A pokud vás AI kalkulačka zaujala, vyzkoušet ji můžete na adrese www.aipokusi.cz.