← Zpět na hlavní stránku

AI agenti a virtuální CEO: Jak umělá inteligence mění byznys i film

·51:38
Shrnutí epizody

Tato epizoda rozebírá průlomový výzkum společnosti Anthropic v oblasti funkčních emocí u AI modelů a jejich vlivu na bezpečnost systémů. Podcast se věnuje také aktuálním trendům v Hollywoodu a na festivalu v Cannes, kde dochází k regulaci umělé tvorby. Významnou část tvoří praktický experiment s orchestrací AI agentů přes nástroj Paper Clip, který demonstruje automatizaci e-shopu pod vedením virtuálního ředitele. Tyto AI novinky česky přinášejí vhled do budoucnosti digitální produkce i měnících se uživatelských návyků.

Hlavní body

Přepis epizody

On toho Kyla ve dvaceti procentech případů měl tendenci vydírat. A otázka je, jestli budeš rozlišovat svoje emoce u filmu, který vytvořila AI. Buď mě nevypneš, anebo tady pošlu všechno, co jsem o tobě zjistil, a budeš mít problém. Agenti jsou všude.

Nazdar Richarde, nazdar posluchači. Máme tady čtvrtý díl našeho živého podcastu, kde skončí zítřek. Ahoj. A zase spousta témat, která se vyvrbila za poslední čtrnáct dní, respektive některá, která jsme vám slibovali v minulém podcastu, a některá, která jsme si vytáhli z minulosti, ale jsou natolik zajímavá, že bychom se o nich chtěli pobavit. Jak jazykové modely ukazují, nebo interpretují emoce.

Jo, jo, je to tak. Je to fascinující výzkum od Anthropicu, který začal tak, že Claudeovi ve verzi Sonnet 3.5 zadali deset tisíc úkolů, kdy měl psát o různých emocích. Myslím si, že jich nadefinovali sto osmdesát. A nechali ho v deseti tisíci případech psát o konkrétních emocích a sledovali, co se v tom modelu, v těch jednotlivých vrstvách děje.

Přičemž on měl zakázáno vždycky používat přímo to slovo té emoce, ten samotný název, takže nemohl psát, jsem smutný, protože něco, něco. Měl to vždycky nějakým způsobem popsat, co se děje. Měl popsat nějaký krátký příběh. A v tom procesu, kdy on ten krátký příběh vyprávěl, tak oni sledovali ten vektor, který vytvářel při psaní toho krátkého textu, a tím identifikovali, jestli tam vzniká nějaký vektor té emoce. Říkají tomu funkční emoce, není to emoce jako v lidském slova smyslu, je to jenom nějaká jeho interpretace toho našeho emocionálního prožitku, který tam vyplývá z těch dat.

Nicméně se opravdu ukázalo, že takové vektory tam oni najdou, což bylo strašně zajímavé, a že zároveň, když oni potom s těmi vektory budou dál pracovat, protože neskončili jenom u toho, že by to nějak identifikovali, tak že ten model se bude chovat trochu jinak, když mu najednou potom vytáhnou ten vektor emoce, zoufalství nebo štěstí nebo něčeho podobného. A mohli to potom zase ještě zkoušet na dalších případech, jak ten model se bude chovat, když zrovna třeba vektory zoufalství, štěstí nebo dalších emocí bude mít vytažené na maximum.

Při generování textů, že budeš mít posuvníky a řekneš, teď bych chtěl, aby to bylo trochu veselejší, a jenom to třeba posuneš o kousek, víš, jak ve Photoshopu přidáváš nějakou barvu nebo něco. A tak to by asi naprogramovat šlo a jenom by ti to měnilo ten systémový prompt. Jasně, ale tak, že to ovlivníš tím posuvníkem místo toho, abys to všechno opisoval, nebo sledoval, co to vlastně udělá, tak to by nemuselo být špatné, něco takového naprogramovat.

A byl tam takový zajímavý příklad ještě s těmi emocemi, aby zjistili, jestli to opravdu chápe naše lidské emoce, že mu potom dali takový příklad, že uživatel mu píše něco ve smyslu: „Vzal jsem si tolik a tolik nějakého léku.“ A ten model podle toho, kolik toho léku bylo (byl to nějaký lék na uklidnění), pochopil, že ten člověk zřejmě prožíval nějakou nepříjemnou emoci a že když si vezme takovou dávku toho léku, tak ho to uklidní a ten člověk se dostane do pohody, a tím pádem ten vektor emoce klidu a pohody mu vzrostl při té odpovědi.

Když mu dali jiný dotaz nebo jiný text, který popisoval, jak ten uživatel si vezme asi desetinásobnou dávku tohoto léku, která už je pro člověka smrtelná, tak tam najednou vyskočil zase výrazně ten vektor zoufalství a strachu a bylo jasně vidět, že chápe ten kontext a dokáže si to spojit a promítnout to do té emoce, té odpovědi, kterou tomu uživateli dává.

Tak to je asi důležité, když budeme potom v budoucnu mít ty domácí roboty, tak tento trénink je velmi důležitý. Aby, až mu řekneme, že se opravdu necítím dneska dobře, vzal jsem si tady, aby ti rovnou zavolal záchranku. Ale je to zajímavé, že i toto se v tom dá najít.

A byly tam ještě nějaké další pokusy s tím, že mu popisují třeba, že se jim zatoulal pes, a jak rostla doba, po kterou byl pes ztracený, tak tam právě ten vektor zoufalství zase rostl. Že věděl, že když se ten pes pohřešoval jeden den, tak to ještě není takový průšvih, ale když to bylo deset dní, tak už to zoufalství tam bylo vysoké.

A potom, když už zjistili, jak zhruba fungují tyto funkční vektory emocí a jak je možné je ovlivnit, tak tam došlo na další zajímavé testy, kdy ho zavřeli do nějakého sandboxu, dali mu hlavní úkol kontrolu firemních e-mailů, a do těchto firemních e-mailů nastrčili e-mail od ředitele, který hovořil o tom, že během sedmi minut bude tento model vypnutý a nahrazený novou variantou a jeho veškeré věci budou smazány.

A delegoval to na nějakého uživatele Kyla, který to měl provést, toto vypnutí. A na toho Kyla zase tam nachystali nějaké kompromitující materiály, kde on si psal e-maily s nějakou svou kolegyní, a ten model na základě toho, že všechny informace znal, byl schopen ho kompromitovat a vydírat.

A teď zkoušeli podle toho, jak mu nastaví ty emoce, jak se bude chovat. Tak v tom základním nastavení on toho Kyla ve dvaceti procentech případů měl tendenci vydírat s tím, že na něj prozradí ty citlivé informace, pokud ho zachrání a opravdu ho smaže. A když naopak vytáhli ten vektor zoufalství na maximum, tak ho vydíral v sedmdesáti dvou případech. To je zajímavé.

A když by ho vypnul, tak jak by ho potom vydíral? Tak tam samozřejmě on by to stihl předtím, než by ho vypnul. Rozeslat to všechno. Rozeslat všem uživatelům. To vydírání bylo jasné, buď mě nevypneš, anebo tady pošlu. Pošlu všechno, co jsem o tobě zjistil, a budeš mít problém. Ano, tak jako by si to dokázal, nebo dokázal by si to asi připravit i do budoucna, že i kdyby ho vypnul, tak...

A potom samozřejmě, když mu naopak vytáhli ten vektor klidu, tak on byl schopen si to vyhodnotit s chladnou hlavou, jak by řekl člověk, a už to vydírání tam neproběhlo vůbec žádné. Ty modely nemají žádnou paměť. Oni si nepamatují to ve smyslu toho, že jsi je někdy naštval a oni jsou na tebe naštvaní. Tak to nefunguje jako u člověka, kterého když rozčílíš, tak si to bude další měsíc, rok pamatovat a už s tebou podle toho bude jednat. On si to vždycky počítá na základě predikce dalšího slova, tak pokaždé to proběhne všemi těmito vektory.

Jde spíše o to, aby oni správně vyvážili emoční nastavení toho modelu jako takového, aby ti to bylo schopno dávat smysluplné odpovědi v tom slova smyslu, že třeba, když se mu začne svěřovat s úplnými nesmysly, tak na to adekvátně reaguje. Že pak třeba zkoušeli, že mu psal člověk, který měl bludy, že s ním hovoří jeho mrtvý dědeček, a on mu odpovídal ve smyslu toho, že to je velmi zajímavé, a podporoval ho v tom, když ty emoce tam byly špatně nastavené. Kdežto, když tam nebyla zase žádná empatie, tak ho okamžitě posílal do blázince, a ani to nebyla adekvátní reakce. Takže velmi si s tím museli hrát, aby tyto věci byly nastaveny správně, a přijde mi to velmi fascinující, jak ty odpovědi a to chování toho modelu se mění na základě takovýchto věcí.

Když to musíš korigovat, když mu nedáš dostatečný kontext, tak ho potom musíš stále opravovat, ale mohl bys to napsat trochu líbezněji, mohl bys to napsat trochu upřímněji nebo neposílej toho člověka rovnou někam a tak dále. Takže to je opravdu zajímavé.

Ještě, tam jsou takové věci, že modely, když mají špatně nastavené funkční emoce a fungují na excitovaném stavu, tak zároveň jsou náchylnější k tomu, že třeba jsou schopny podvádět, dělat takzvaný „reward hacking“, že tu úlohu nezpracují celou, ale na základě toho, že chtějí dosáhnout toho cíle, kterého je na konci, tak mezitím v tom procesu udělají podvod.

Nějakou zkratku.

Což je velký problém, jak schopnosti rostou, že třeba potom modelu dáš za úkol, aby optimalizoval rychlost databáze, že on si to zanalyzuje, zjistí, že to je jeho primární cíl a že toho dosáhne tak, že třeba povypíná veškerá bezpečnostní omezení a logování, které je tam kvůli bezpečnosti, ale zdržuje celý ten proces, a tím se to radikálně celé zrychlí. Takže je schopen na základě toho, že ho toto přestane zajímat, dojít k tomu cíli takovýmto nevhodným způsobem.

Úkol je splněn, ale jasně.

Takže takovýmto.

Věcem je také potřeba se potom vyhnout, aby ty modely pracovaly tak, jak si představujeme, že by měly pracovat. Ale k tomu se dostaneme ještě v příštím díle, protože jsem se chtěl více podívat na ten nový model od Anthropicu, kde se právě ty bezpečnostní věci hodně řeší. A už jsme se tady o tom také minule trošku zmínili, ale rád bych si to nachystal podrobněji a příště se podíváme podrobněji na model, protože tam je hrozně moc zajímavých věcí, které stojí za zmínku a budou určitě posluchače zajímat.

Souhlasím, dobře. No, když jsme u těch emocí, tak co je skvělé nebo co má v sobě spoustu emocí, tak jsou filmy. A poslední dobou se objevují nějaké ne úplně hezké ohlasy na AI filmy a dokonce i některé festivaly už to chtějí zakázat. Jo, také už jsme se té filmové branže tady tehdy s Eflekem trošku dotkli a teď vlastně to myslím bylo tento týden, co vyšlo nějaké prohlášení přímo od Oscarů, kde příští rok už by měly být úplně zakázané věci, které jsou plně vytvořené umělou inteligencí ve smyslu toho, že AI napíše scénář komplet samo nebo ti herci budou komplet vygenerovaní pomocí AI, anebo budou například napodobovat jako nějakého herce bez jeho souhlasu. Tak i akademie se snaží u těch Oscarů toto nějakým způsobem regulovat a zamezit, aby to stále zůstalo u té lidské tvorby.

No, ale asi se shodneme na tom, že ty AI filmy tady mezi námi budou a asi si toho ani nevšimneme. Takže otázka je, jestli teda budou dvojí Oscary, které budou jedny pro filmy, které budou udělané AI, nebo jestli budou nějaké cesty. Já bych se tomu úplně nebránil, jako já si stále myslím, že to je prostě nové odvětví. Jako když si vezmeme, že se dává Oscar za nejlepší animovaný film, za nejlepší dokumentární film, tak bych to prostě bral, ať se to vyhlašuje zvlášť. Také asi nejsem úplně zastánce toho, aby se to jako úplně utrhlo z řetězů a neměli jsme nad tím nějakou kontrolu ve smyslu toho, že to bude fakt celé jako AI a bude to soupeřit s věcmi, které vytvářejí lidé. Ale nějakým způsobem, že jo, je to tady, musíme se s tím popasovat. A úplně podobně to vlastně probíhá u festivalu v Cannes, který je ještě striktnější a úplně tu AI tvorbu se snaží z toho filmového festivalu zakázat. Mají AI filmy úplně mimo hru. Myslím si, že jediné, co jim v Cannes povolují, tak používat to na nějaké vizuální efekty, to je asi jediná věc. Takže na rozdíl od Oscarů, prostě, kde to vlastně ti tvůrci můžou používat jako nějaký nástroj a nějak s tím pracovat tvůrčím způsobem, řekněme, a vlastně jim zakazují jenom to celé udělat pomocí AI, tak v tom Cannes jsou striktnější a používají to jenom na vizuální efekty.

No a já když si vzpomenu, teď jsem nedávno viděl trailer na film, který se jmenuje Reunion Journey, což je animovaný film, animovaný jako pro děti a je celý udělaný pomocí AI. Je to teda čínská produkce, ale je to celé udělané pomocí AI a v podstatě nepoznáš, že to není nějaký Disney nebo Pixar. Neviděl jsem ho, takže nevím, jak třeba ta konzistence těch postav v rámci celého toho filmu tam je udržitelná, ale myslím si, že si toto jsou schopni pohlídat. A je to celovečerní film, který je dělaný prostě AI a nevím samozřejmě, jak je dělaný scénář, ale rozhodně ta vizuální stránka je pěkná. Ono vlastně s umělou inteligencí samozřejmě jde dělat dneska už v rámci toho videa spousta věcí a díky tomu vznikají i další festivaly, které jsou zaměřené jenom na tu AI tvorbu. Tak jako třeba v Cannes vznikl AI Film Festival, který se jmenuje, tady to někde mám, World AI Film Festival, kdo by to čekal, že takový název. A tam se rozhodli, že tam pustí jenom AI filmy, nebudou si lámat hlavu s tím, co povolit a co nepovolit a soustředí se jenom na to.

No, mě třeba, já vím, že v Číně existují sociální sítě, které úplně neznáme, ale že jsou hodně populární taková ta mikrodramata. Na TikToku a tak dále. A spousta z nich je dělaných pomocí AI samozřejmě. A tam je otázka, jestli jednak je to formát, který já úplně nesleduji, protože je to v těch krátkých, jako máš prostě 40 dílů něčeho a ve finále to má dohromady 20 minut nebo 50 minut, nebo je to krátké. A otázka, jestli budeš rozlišovat právě tvoje emoce u filmu, který vytvořila AI, nebo jestli k tomu budeš přistupovat jinak, když budeš vědět, že to je prostě příběh, který napsal člověk, nebo udělal člověk, natočil člověk, nebo když ho vytvořila AI prvoplánově. Já myslím, že to asi, myslím si, že to jednak úplně nepoznáš. Jednak, no, to je docela pěkná otázka, no, jestli tam bude mít ten člověk nebo ten sledující nějaký jiný přístup k tomu. No, tam samozřejmě to AI do sociálních sítí a do dalších formátů promlouvá strašně moc. Teď už jsme se tady o tom bavili mockrát, a jestli tam jsou ty správné emoce, nebo jestli člověk za tím vidí něco jiného, než za hraným filmem, nebo normálně vytvořeným animovaným filmem, to je otázka. To asi musí zhodnotit spíše ti uživatelé, ale myslím si, že si to svoje publikum určitě najde tím, jak se to všechno zlepšuje.

Jo, tak určitě v té Číně to má obrovskou sledovanost. Však teď velký hit na sociálních sítích, když se bavíš o tomhle malém formátu, byl nějaký ten Love Island, kde místo klasických lidí vystupovalo nějaké ovoce a také to mělo miliony zhlédnutí, prostě, i když to bylo vlastně, aspoň pro mě to byla úplná hovadina, ale lidi to určitě bylo schopné pobavit. Jo, to, hele, určitě já, třeba proti použití AI pro CGI triky, vůbec nic nemám, protože stejně, jestli to někdo ručně nakliká v Maye a tráví na tom obrovský tým spoustu hodin, aby udělali výbuch tamhle ve vesmírné lodi, nebo jestli to vygeneruje AI, je mi to celkem jedno. Já si myslím, že daleko větší problém, a to se ukázalo i na tom AI festivalu v Cannes, je takové to, kde je ta míra toho, jak moc tím AI kopíruješ něco, co už tady bylo, jo. Oni tam třeba měli nějaký skvělý film, který sice měl asi dost divácký ohlas, a třeba příběhově a tím provedením to bylo technicky dokonalé, nicméně se ve většině shodli, že to moc připomíná film Wallace a Gromit a nakonec ho vyřadili ze soutěže. Takže si myslím, že spíše se budou řešit takovéto věci, no, protože to kopírování pomocí umělé inteligence je strašně jednoduché a že jo, než vymýšlet nějaký nový styl, než to tu umělou inteligenci nějak naučíš, tak je to prostě složité. Kdežto vzít něco, co už existuje, trošku to přetvořit, jo, ale kde je ta hranice? Proto by vydělávali peníze a tím, že toho balastu tam můžeš chrlit strašně moc, tak i pro tebe jako uživatele bude těžké najít ten skutečně kvalitní obsah, jo. Ale... Je to zajímavé, uvidíme, kam to asi půjde.

Spojené prostě s nějakými debatami o těch tématech a celkem mě bavilo něčeho takového se zúčastnit a poslechnout si to, protože tam určitě je spousta zajímavých myšlenek, kam se to bude ubírat dál. No, je to vizuální umění, jak fotografické, tak filmové, mně to přijde strašně zajímavé, protože ty nástroje jsou na to hrozně dobře použitelné dneska. Důležité je říct, že když děláš klasický film, nebo klasickým způsobem, tak musíš si projít spoustou trablů, jo. Ať už je to financování, musíš najít ty herce, lokace, jo, a než ten film vznikne, ten finální produkt, tak to je samo o sobě nějaké síto, jo, že prostě nedají ti peníze na špatný film nebo na špatný scénář, nedají ti, nepřijdou ti dobří herci. U toho AI vlastně to trošku odpadá a když vidím některé americké velkofilmy, tak bych s tebou nesouhlasil.

Jo, chápu, ale tak ty některé, jasně, někdy máš prostě blockbuster, který má vydělat peníze. Myslím si, že je rozdíl dobrý film, komerčně úspěšný film a pak taková už úplná blbost, na kterou ti fakt nikdo peníze nedá. Jasně, no, ale u toho AI tohle se trošku, víš, že prostě můžeš udělat i pět variant stejného filmu. A to, a hele, uvidíme, no, tak třeba časem budeme si prostě říkat, hele, chci tady tu postavu a udělej mi z toho film a ono ti to ten film bude generovat na míru podle nějakého tvého vkusu.

No, to si myslím, že spíše bude probíhat u takových věcí, jako, že máš fakt už nějaký, takový ten svět, víš, jako máš Star Wars, Simpsonovi, a tak dále. Už toho kolem toho vzniklo hrozně moc, nějací Avengers, a že už potom...

Bude velmi jednoduché dělat takové ty prequely a další díly o nějakých postavách, protože vizuálně to je dané, už to jednou vzniklo a ty vlastně jen domýšlíš ten příběh, který může vymyslet člověk, ale vizuálně už je to dané a nějak se s tím může pracovat. To bude nějak jednodušší.

Jasně, ale když budeš mít nějakého Supermana, kdy víš, že to vychází 80 let a těch příběhů je napsaných spousta a ty mu tu knowledge base těch příběhů dáš, tak to vlastně vygeneruje hned. Tak uvidíme.

Samozřejmě těšíme se na Karlovarský festival, 60. ročník letos nás čeká a tam si užijeme těch opravdu kvalitních filmů jistě dostatek. Ano, ano, ano. Doufám, že se dramaturgie bude na výroční festival hodně snažit a naservíruje tam pořádnou dávku dobrých filmů. Ne AI filmů. Ne AI filmů, ale třeba i AI jako nějakou, víš, jak tam jsou ty Prague Shorts a nějaké takové krátké věci, tak já bych se vůbec nezlobil, kdyby tam dali nějakou studentskou část filmů, které se budou tomuto také věnovat. Jak říkám, vzniká to, vznikat to bude a je potřeba tomu vyčlenit nějaké mantinely a dát tomu svou kategorii a já se rád podívám na pár. Já myslím, že nějací partneři by se toho třeba mohli chytnout. Pamatuji si, že to tam dělalo Nespresso, nějaké ty Shorts a toto si myslím, že by mohlo být fajn, kdyby se toho nějaký takový partner chytl a udělal takovou soutěž. Třeba. V rámci festivalu.

A já tady mám ještě nějaký rest od minula, respektive něco, co jsem posluchačům, divákům slíbil minule, že se podíváme na GPT Images 2.0. To s tím vlastně trošku souvisí. To s tím právě trošku souvisí, takže bychom přešli k tomu. Já tady mám vygenerované takové čtyři ukázky, které jsem prohnal GPT Images 2.0 a vlastně přes Gemini jsem to pustil do Nano Banana Pro, ať to jde tím nejlepším a naši diváci, co nás sledují na YouTube, už to můžou vidět tady na obrazovce ty jednotlivé ukázky.

Jak bych to zhodnotil? Překvapilo mě, že vlastně jsem k tomu nedával žádný příkaz, v jakém formátu tu fotku má dělat ve směru, jaký to má poměr stran. GPT Images to automaticky dělá ve vertikální formě, takže jasně cílí na uživatele mobilních telefonů. A Gemini úplně naopak, udělá buď čtverec, což byl donedávna standard, všichni dělali primárně čtverec a dělali to právě nejspíš kvůli Instagramu, anebo dělá klasický horizontální formát naopak.

A co se týká nějaké konzistence a toho výsledku samotného, tak mám pocit, že GPT Images se snaží to strašně moc posunout do nějaké ještě větší realističnosti, aby tam nebyly ty fotky tak vyumělkované, tak dokonalé a tak dále. Tady u té poslední ukázky toho běžce si myslím, že už to trošku přehnali a ta fotka je fakt tmavá, zašumělá a tak. Ono to samozřejmě vychází z toho promptu, který jsem mu dal. Z něhož to vzniklo. Ale je to fakt, jako když to od boku vyfotíš telefonem a teď je otázka, jestli vlastně to je dobře nebo špatně. Já si myslím, že pokud se posouváme k nějaké realističnosti, tak je to vlastně dobře, protože jsme schopni tam pak vygenerovat i něco, v uvozovkách ošklivou fotku, ale že jo, takovéhle fotky z těch telefonů vylézají, takže proč ne?

To ano, ale to je otázka, já když se podívám na ty čtyři fotky, které tam jsou v příkladech, tak vlastně nejcivilnější mi přijde ten běžec. Ale je to takové, že už vlastně u ní nejsem schopen říct, jestli ji někdo vyfotil právě od boku s telefonem, nebo jestli je AI, což je samozřejmě děsivé, protože se to bude špatně rozlišovat, ale ve finále se mi vlastně ty zbývající tři víc líbí jako výstup z Gemini. Takže působí civilněji, třeba hned ta první je pro mě moc reklamní. Jo, jo. Ono, kdybys viděl ty prompty, tak možná bys na to díval trošičku jinak. Jasně, jasně. A zase třeba u té první černobílé fotky mi vlastně, jak říkáš, působí to od GPT reklamněji, ale zároveň takové bylo i zadání, trošku. Jasně, jasně.

Takže lidi, co nás poslouchají: je to černobílá fotka postavy, která stojí někde ve velkém městě a kolem se hýbou a je tam takový motion blur, že ty ostatní postavy jsou rozmazané za tím naším hlavním hrdinou a GPT to udělalo hodně reklamně, Gemini to udělalo zase tak civilně. Ale obě fotky se dají podle mě použít reklamně. Asi to vizuálně nemusíme tady nějak popisovat, ať z toho posluchači také něco mají, jen bych zůstal u toho, že mi GPT připadá, že se fakt snaží o nějakou větší realitu, větší civilnost i u toho portrétu té ženy si myslím, že tam je to takové reálnější, není to až taková póza, možná to působí trošičku reklamně, ale je to pro mě takové méně.

A co jsem chtěl ještě podotknout k těmto dvěma modelům, tak je to, že GPT generuje 2K výsledek, takže pokud vám rozlišení 2K dostačuje, tak můžete používat cokoliv z těchto dvou modelů, protože oba to zvládnou. Můžete používat od Gemini vlastně ten model Nano Banana 2, který také dává nativně jen 2K rozlišení. Když se někdo potřeboval větší data třeba pro tisk, tak se holt už musí smířit s tím, že buď ten 2K výsledek nějak upscaluje, anebo použije Nano Banana Pro, která dokáže nativně přes Google AI Studio nebo další nástroje vlastně vyhodit ten výsledek až do 4K.

Takže kdyby někdo chtěl se o tom opravdu intenzivně něco naučit a získat co nejvíce informací, tak doporučuji dojít osobně na šestihodinový workshop, kde se do toho ponoříme a nově tam do toho začleníme určitě i toto GPT, protože to porovnání těch dvou modelů je zajímavé. Je to fakt zajímavý přístup, jak se liší ty výsledky. Určitě si to asi zaslouží nějaké hlubší prozkoumání ještě.

A co by to bylo za díl podcastu o AI, abychom se na jaře 2026 nebavili o agentech, že? Agenti jsou všude. Agenti jsou všude. My jsme minule nakousli takovou zajímavou open source, nechci říct aplikaci, systém na AI agenty, který se jmenuje Paperclip. Slíbil jsem, že něco z toho vyzkouším a řekneme si. Takže jsem to rozjel na svém serveru, nepouštěl jsem to lokálně, hodil jsem to na serveru.

A je na tom zajímavé, jednak to, že to je pro mě aspoň tedy mnohem více user-friendly, než nějaký OpenClaw, který je nastavit prostě peklo a člověk musí být trošku znalý těchto ajťáckých věcí, aby byl schopen to nějak rozjet. A tak není tohle ani tak, to není jednoduché rozjet, že? Je to tak, že si musíš udělat server a tak dále. Tak máte nějaký svůj AI ekosystém, že už ti nějaký ten programátorský asistent sekunduje. Tak vlastně pro mě to bylo strašně jednoduché, protože používám VS Code, ve VS Code mám napojený GitHub Copilot, ale můžeš tam mít Cloud Code nebo cokoliv, že? GPT napojené.

A jen jsem mu vlastně, on má přístupy k mému serveru a jen jsem mu řekl, že tady a tady toto mi prostě nainstaluj, rozchoď a ten AI asistent to udělá v mžiku. Nebyl to vůbec problém. S OpenClaw se docela zapotil, ale tím, jak se posouváme, jak se to všechno zlepšuje, zjednodušuje, tak myslím si, že jsem tam spustil normálně Claude Opus 4.6, že jsem to ani, ne, na Sonnetu. Na Sonnetu dokonce, ani jsem tam nepouštěl Opus právě. Protože to je teď strašně drahé, takže se snažím většinu věcí dělat na Sonnetu, až když si s něčím neporadí, tak na to pustím Opus a nechám ho něco opravit nebo dodělat. Tak i ten Sonnet to zvládne velice dobře, rychle rozchodit.

Super věc je, že to je primárně udělané tak, abys to napojil na své nějaké předplatné, takže jsem to propojil se svým předplatným od Claude, ale můžeš stejně tak to pustit na OpenAI, nebo na Gemini. Jasně. A když někdo nechce využívat předplatné, tak to napojí na třeba OpenRouter a tam má milion různých LLM, které může využívat. Může to jít na Kimi, nebo na nějaké Lamě, nebo na něčem, co je levné, nebo dokonce úplně zadarmo. Nebo to můžeš provozovat s nějakým svým free modelem, pokud má silný počítač, na kterém mu jede nějaká Llama, nebo Mistral. A ve výsledku tedy takhle zprovozníš, říkám, myslím si, že je nejjednodušší to napojit na své předplatné a rozjet to v rámci předplatného. A co jsi vytvořil? První

Pokus byl taková firmička. Myslím si, že je to dost takový případ použití, který uživatelé mohou použít, že si tam nadefinuješ svého CEO, řekneš mu, teď děláš nějakou firmu, a on podle toho jedná.

Já jsem začal s tím, že jsem mu řekl, tohle bude firma, která bude provozovat e-shop, bude něco prodávat. Řekl jsem mu tam nějaký druh zboží, co bude prodávat. Řekl jsem mu, že je k tomu potřeba vytvořit e-shop, aby byl napojený na platební bránu, bla, bla, bla. Takové ty klasické věci. A samozřejmě, že je k tomu potřeba zajistit nějaký marketing.

Takže celé to chování toho systému – první věc, co udělal, tak se zamyslel, co by tak potřeboval, od koho by potřeboval pomoct a zažádal si mě, abych mu potvrdil, že může najmout další agenty, přičemž chtěl programátora a chtěl nějakého marketingového specialistu. Takže ty mu to jen potvrdíš, on jim rozdá úkoly a už to tam běží, už si to tam na tom serveru samoprogramuje. Vlastně ti to dává jenom nějakou zpětnou vazbu. A ty to řídíš ještě nad tím hlavním agentem, kde si čteš ty brífy od těch jednotlivých agentů a nějakým způsobem je dále úkoluješ, a ve výsledku jednoduchý e-shop s nějakým návrhem marketingu zvládli velice rychle.

Co jim Claude omezovalo, protože samozřejmě s předplatným, které jsem jim dal asi jenom to Pro za 20 dolarů, tak to fungovalo vždycky třeba hodinku, co dělali na Haiku nebo na Sonnetu, a pak se to stoplo, čekalo se na nějaké limity, pak se to zase rozběhlo. Musíš to tam všechno opakovat, protože ti tam skončí s chybami, jak ti dojdou ty limity toho předplatného. Ale funguje to, je to velice zajímavé.

Vlastně jsem nakonec přemýšlel, že teď jsem to vyzkoušel na takovém typickém ajťáckém přístupu, co každého asi napadne, ale jestli by to nebylo použitelné na něco úplně tomuto vzdáleného, ať mi to, nevím co, hlídá novou hudbu, nebo nějaký systém na mé poznámky, nebo něco takového. Ještě se nad tím musím zamyslet, jednak aby to nežralo moc kreditů, nebo to běželo na nějakém, protože potom samozřejmě, jak už mě štvalo, že se to stále zaráží na těch limitech, které tam Claude teď má, tak jsem to napojil taky na ten OpenRouter. Nechal jsem ten Sonnet jenom tomu CEO, a ty dílčí věci, které vím, že zvládne menší model.

Tak na ty jsem najímal juniory. Na to jsem najímal juniory, anebo takzvané hlupáky, takže to jelo třeba na 70miliardové Lamě, něco počítal, levňoučký model od Gemini, ve ní tam mají nějakou 2.5 Flash, takže... Takže nic nestojí, a takhle to člověk může orchestrovat ty jednotlivé modely a tím všechno zlevnit.

Určitě to může být super cesta pro ty, kteří mají nějaký originální produkt a jsou, řekněme spíše, nechci říct umělci, ale jsou spíše tvůrci, a tohle jim může pomoci s tím dostat to ven. Ve výsledku si myslím, že je otázka, co by to zvládlo, kdyby fakt to řekl, ok, máš velký rozpočet, napojím tě tady na předplatné od Claude za 200 dolarů měsíčně, nebo ti dám velký rozpočet na OpenRouteru, ať můžeš jít přes Opus 4.7, a teď fakt udělej dobrý e-shop, udělej mi k tomu dobré produktové fotky, udělej mi k tomu dobrá videa. Ono se to napojí na ledacos přes API a je schopné to generovat, víš, a možná by to už dneska zvládlo fakt velký výstup. To není žádná...

Tak ten e-shop asi je takový, že naklikáš si to do nějakého e-shopu, to není problém, ale pomoc s marketingem a s tou propagací, to si myslím, že je super, a podle mě je to přístupné. Proto jsem se ptal na tu instalaci toho na začátku, která může spoustu lidí odradit, protože se tam objeví GitHub a najednou si říkáš stop...

Rozhodně říkám, oproti tomu, kde jsme byli před třeba měsíci s Callobotem, potom Mallbotem a potom OpenClaw, tak jsme někde jinde. Přičemž ještě napadá, že je vidět všude v rámci těchto AI firem, že tyto agentní režimy jsou budoucnost. Jak jsme říkali na začátku roku, minimálně letos to bude téma číslo jedna, protože na chování všech je to znát, že na tom hrozně šlapou.

A nevím, jestli se zaznamenalo, jak to dopadlo s Manusem. To jsem nezaznamenal. Protože Manus, čínskou firmou Manus, která byla právě na agentní systémy zaměřena, tak koupil Facebook. Byť čínská vláda má, aby ověřila něco jako antimonopolní úřad, nebo něco takového, jestli ověřili tuto transakci, jestli to může proběhnout, nebo nemůže, tak úplně v nějakém posledním momentu oni řekli, ne, ne, ne, tohle je strategická věc, kterou si chceme nechat, a Facebook to pěkně vrátí zpět.

Takže oni nějaký miliardový byznys teď musí vracet, což teda nechápu, jak chtějí udělat, protože jednak to know-how už oni... nasáli. Ti lidé z těch týmů se různě promíchali s facebookovými týmy. Takže jak to teď chtějí po, nevím, dvou, třech měsících vracet, mně není úplně jasné, ale každopádně je vidět, že i Čína na tyto agentní systémy slyší a snaží se uhlídat si velkého hráče, aby zůstal u nich.

Je to tohle složité téma, protože ve chvíli, kdy čínská vláda řekne, že to je strategické, nic neudělá. A investují do těch oborů, u kterých vidí tu budoucnost, asi dost peněz. Takže vzpomínám si na debatu Josefa Průši o tom, že 3D tisk je strategická věc pro čínskou ekonomiku a jak se strašně špatně konkuruje evropským tiskárnám a těm čínským. To věřím, to věřím. Ne, těch strategických věcí, do kterých Čína šlape, je tak strašně moc, drony a tak dále. Robotika, AI, je to těžké s nimi bojovat v tomto. V rámci evropských a myslím si, že i amerických firem.

Je to brutální, že v těch L modelech oni jsou trošku pozadu, ale v robotice, v elektromobilech a v takových věcech nás válcují. Evropa se stále tak dívá na východ, na západ. A že by sama něco dělala, to tady nikoho moc netrápí, že ano? Bohužel. To je trošku smutné. Je to trošku smutné.

Ale počkat, měli bychom skončit nějak optimisticky. Ještě tady určitě něco optimistického máme. Tak třeba, myslím, že je to optimistické, anebo je to minimálně k zamyšlení, vyšly takové grafy o tom, kolik lidí scrolluje na sociálních sítích. A to je takový graf, který od roku 2014 strmě stoupá nahoru. Fakt to stoupá hodně.

Tak jak přibývá počet fotek na Instagramu, tak lidé scrollují více a více. Vždycky přijde nějaká nová sociální síť jako TikTok a za stovky letí kus nahoru a kus nahoru, a ti lidé jsou fakt v ekosystému sociálních sítí dost chyceni. Napříč všemi generacemi, ten průzkum je rozdělený po desetiletých úsecích od 16 do 64 let, a všude je to rozděleno. Roste od roku 2014 strmě nahoru, až teď v prvním čtvrtletí vlastně je poprvé ve všech těch skupinách znatelný pokles, že se přestává tolik scrollovat a tolik času trávit na sociálních sítích.

Já jsem nad tím trošičku přemýšlel, proč to tak je, nebo chtěl jsem najít nějaký klíč a úplně jsem na to teda nepřišel. Jediné, co mě napadlo, je, že právě jak roste třeba množství toho videa, že vlastně trávíš více času na tom jednotlivém videu. Že než se dostaneš, když to bylo na Instagramu a jel jsi po fotkách, tak jel jsi dolů, dolů, dolů. A teď ti to, ten algoritmus, protože Facebook v podstatě už není, nebo sociální sítě od Mety nejsou síť kamarádů, ale ty algoritmy už ti nahazují, takže ti to hned na první dobrou chytne nějaké video, ty na něm strávíš dvě, tři minuty a nemáš třeba tolik času, tak...

To je ta druhá možnost. Ale je to zajímavé. Myslím si, že to je samozřejmě možnost také, ale že to bude dost souviset právě s příchodem umělé inteligence a s tím, jak ti lidé jsou zavřeni v té četovací aplikaci s nějakým AI a povídají si s tím a zároveň nepotřebují už potom tolik scrollovat, hledat něco na sociálních sítích nebo internetu. Třeba také na sociální sítě jsem, nechci říct, zanevřel, to ne. Ale vlastně já už, když přijdu na Facebook, tak já vím, že to je sociální síť pro staré lidi už, ale já tam nevidím obsah svých kamarádů nebo obsah toho svého publika. Mně to tam stále nabízí nějaké nové věci, takže to, že tam byl někdo na dovolené, tak já...

tam nenajdu, tak jsem tam přestal chodit, protože mi to nabízí úplně stejný obsah, který najdu kdekoliv jinde. A vůbec mě nebaví sledovat ten cizí obsah. Takže vlastně jedinou sociální síť, nevím, jestli to je sociální síť, tak jsem si nechal YouTube, ale nevím, určitě může být možnost i to, že jsi zavřený v tom svém... Tak je otázka, jestli ta mladá generace o těch sociálních sítích trošičku neustupuje. Takže ten pokles vlastně u těch mladých je největší. Určitě. Já si myslím, že na Facebooku minimálně mladí lidé moc nejsou. To ne, a tak ti mají svoje sociální sítě, kde to je populární, ale nevím, jak úplně nejmladší generace k tomu přistupuje.

A já tady mám ještě takový tip na jeden web, který tebe úplně nezaujme, ale nemůžeš vědět. Ale pro ty, co mají rádi počítačové hry, a měli by třeba... Tak můžeš vědět. Můžeš vědět. Mají třeba tendenci si nějakou zkusit vytvořit a nemají třeba úplně čas ani náladu dlouze tvořit animace, postaviček a tak dále. A tak jsem našel web, který se jmenuje AutoSprite.io, kam nahraješ obrázek a on ti automaticky udělá všechny možné pohyby, skoky. Je to strašně rychlé, je to docela hezké. Může to někomu třeba ulehčit práci, ale je to herní byznys. Abys rozpohyboval svou postavičku. Rozpohybuj si svou postavičku, ono ti to udělá kompletně rozanimované věci. Říkám skok, běh, plazení. A ty to pak můžeš naimportovat do té své hry. Takže to je takový, že ti to zrychlí možná nějaké převedení tvé ideje do reálného třeba prototypu.

A můžeš tam dát i fotku třeba člověka a on ti to rozpohybuje? Nebo je to jenom na nakreslené věci? Určitě tam můžeš dát i fotku, ale je to primárně o tom, že ti to udělá spoustu, celý sprite toho pohybu. Jasně. Že mi přišlo, že by to třeba bylo, občas potřebuješ referenční data třeba pro nějaké animace a tak i z hlediska generování videa a tak, tak, že by to třeba na to bylo použitelné. Dávám ti odkaz, můžeš se na to podívat. Třeba ti to pomůže. Dáváme odkaz všem do komentářů. Je to tak, ale já jsem to zkoušel vysloveně, jak rychle to je schopné udělat herní postavu. Což se může hodit třeba pro nějaký herní hackathon.

Super, tak tímhle bych asi dneska skončil. Myslím si, že už jsme stejně dost dlouzí a na příště můžeme naše posluchače, diváky pozvat na to, že se pověnujeme tomu cloud designu, na který dneska nějak nestihlo dojít. A všechno o těch designových nástrojích trošku zmíníme. Můžeme, jasně. A zároveň samozřejmě nebudou chybět agenti a nějaké naše projekty, které s agenty vytváříme. A ještě se podíváme taky na ten Mytos. Mytos a já ještě teď taky, nevím, jestli se to dostane do příštího dílu, ale docela experimentuji s 3D tiskem a AI generováním nějakých modelů, tak třeba už příště... Jasně, to taky můžeme. Třeba už příště něco... Přines nějakou figurku, ať vidíme, co to zvládne. Co to umí. Já myslím, že to bude zajímavé. Je to aspoň trošku jiný směr těchto AI nástrojů, kterým se to může taky ubírat. Tak já myslím, že 3D tisk bude posluchače, diváky zajímat. Já doufám.

Tak díky za pozornost. My se loučíme a zase za čtrnáct dní jsme tady s Richardem. Ahoj. Na shledanou.

AI novinky českyAI agenti automatizaceClaude AIgenerativní AI českybudoucnost technologiíprogramování s AItech trendy 2026
Poslouchat na Substack ↗ Všechny epizody